Napisu neco k nasemu zajezdu.

  Netusim, jak to nekoho muze bavit. Kdyz nekam chci jet, tak snad jedu az se vyspim. Tady byl puvodne odjezd nekdy v pet. Puvodne. Pak to zmenili na 2:30. To se uz komentovat neda.. Cesta trvala asi 6 hodin. Nemit neci kolena v zadech tak by se dalo rict, ze ta cesta byla celkem slusna. Staveli jsme asi dvakrat. Jo.. den predem jsem se dival na pocasi na vikend v Rakousku (jeli jsme na Medvedi soutezku nekde... no nekam do Rakouska) a melo byt destivo. Nic moc na prochazku (to jsem jeste netusil co me ceka). No a kdyz nas tata Jiriny vezl na autobus, musel jet pomalu. Pres tu prutrz nebylo skoro videt.
  Kdyz jsme tam dorazili (stali jsme kousicek od nadrazi.. Kousicek a pritom to pak bylo tak daleko..) tak tu bylo prvni varovani. Jeden z popisu cesty uvadel pevnou obuv, melo se jit po vic jak 150ti zebricich. Porad me uklidnovalo, ze tam sedely i dve babky. Jenze pak se pruvodce zeptal, jestli je nekdo kdo nepujde. A bylo to... Ja taky nechtel, ale Jirine se to moc nelibilo. Tak jsme vysli. Pry ten vystup trva asi 1,5 hodiny. Po pruchodu te vesnice jsme vesli do lesa. Kamenita cesta neustale vzhuru.. Za deset minut jsem chtel skocit ze skaly, ale Jirina mi to opet nedovolila... (porad mi neco zakazuje...). A sli jsme a sli jsme.. Pry se jde ke vstupu na ty zebriky! Opet jsem chtel skocit.. Za 40 minut jsme tam dosli.. Bohuzel se ukazalo, ze tech 40 minut nebylo z te 1.5 hodiny. No nic.. Tak se slo. Kupodivu se po nich slo dobre. Asi to bylo tim, ze se slo pomalu. Fotit se moc nedarilo. Jednak se mi klepe ruka normalne a tady uz jsme mel dost celkove. Navic jak se dupalo tak se ten zebrik pohat hybal. A ty svetelny podminky taky nic moc (dlouhy casy na foceni). A fotil jsem i normalnim fotakem. Nejaka slovenska skupinka me pozadala o vyfoceci. Pekny fotak mela :) Jak nejsem zvykly tak me prekvapila jeho rychlost. Zadny cekani az to spocita :))
Cesta byla nekonecna.. Kdyz jsme byli nekde na konci zebriku a ja jsem se tesil ze je konec, slo se zase lesem. A do kopce.. Ale dockal jsem se.. Na konci (mem, dobrovolnici mohli jit jeste o pul hodiny dal) byla chatka s obcerstvenim (domorodci sedeli tam, mi cizinci u stolu na louce - ta kupni sila je znat :)) a cesta pro auto! To je ten Cedok. Setri kde muze. Klidne bych si za tu cestu nahoru priplatil. No nic. Najedli jsme se (z batohu) a aby na nas neco trhli, kouplili jsme si piti. Jirina i pohled.
  Zacal foukat vitr a tak jsme se rozhodli jit dolu (samozrejme jen kvuli te zmene pocasi. Ja bych klidne jeste pokracoval, ale to pocasi...). Cesta vedla lesem. No cesta.. Udelala ji voda. Po asi pul hodine zacalo obcas kapat. To slo. Po dasli chvili uz to byl poradny slejvak. Ocenili jsme doporuceni Cedoku na plastenku. Za pet minut nam uz bylo jedno jestli prsi nebo ne. Vic mokry jsme uz byt nemohli. Po asi pul hodine dalsi chuze jsme dosli k autobusu. Nastesti nas tam pustili.. Prevlekli jsme se do sucheho. Tricka. To pomohlo. Jirina si zakerne vzala u nahradni ponozky. Zradce. Ja si ty moje susil kapucinem. Koupili jsme si ho a jelikoz ten kelimek byl prilis horky, museli jsme ho necim obalit.. Venku stale lilo a asi za hodinu se zacal trousit zbytek. Vsichni ale podvadeli. Meli plastenky. Stejne jim to moc nepomohlo :) Pak zacalo hromadne svlekani a prevlikani. Pokud tedy bylo do ceho. Snad jen jedne clovek jel zbytek cesty bez kalhot. Ostatni vytahli suche veci. Asi uz meli zkusenosti.
  K tomu nadrazi.. Maji tam nejaky jiny semafory.. Asi 50 metru od nas. Kousek.. Stacilo si tam odskocit s fotakem. Jenze lilo, lilo a lilo.. Sakra.
A pak jsme jeli domu. Opet sest hodin. V mokrych kalhotech. Asi hodinu jsem se divil kde se tam bere ta voda..
 Prezil jsem (boty ne), ale uz nikdy me Jirina nedostane nekam kde jsou kopce a sileny pruvodce co si mysli, ze poustenim vazny hudby dela nekomu radost. Pozor na nej. Cernoch se jmenuje :)


P.S. Doufam, ze to nevyznelo tak, ze jsem tento vylet nejak protrpel. To jiste ne :)